Vyhledat
  • Alexandr Kolárik

Vložky do bot – mají smysl?

Čím dál častěji můžeme ve volnočasové, či sportovní obuvi najít vloženou vložku od výrobce – najdeme jí dokonce i v barefoot botech. Některé jsou více klenuté, některé méně, to samé platí i pro jejich tloušťku. K vidění pak můžeme naleznou vložku silnou od pár milimetrů až po 1,5cm. Od tvrdého plastového materiálu po gelem obohacené více zatěžované plochy. Uvedu Vám 3 nejběžnější typy vložek a k nim pár informací.


Dříve než se pustíme do otázky kdy, proč a zdali vůbec, je dobré si připomenout, že ačkoliv už doba výrazně pokročila, vědecké poznatky a informace jsou dostupnější více než dřív, pak v některých ordinacích a střediscích, jako by se zastavil čas. Ohodnocení chodidel ortopedem či (hlavně) dětským lékařem v 9 z 10 případů končí jasným verdiktem – ploché nohy, je potřeba zařadit vložky. Žádný screening, žádné rozšířené testování či ohodnocení a ve výsledku ani nastavení korektivního cvičení. Zkrátka na to není čas, protože za dveřmi čeká dalších 15 pacientů a pracovní doba lékaře je často 3–4 hodiny.


Nejsem tu ale proto, abych hodnotil systém, který je zde po několik let nastavený a nezměněný, ale abych Vám podal informace o tom, kdy vložky vhodné jsou, a kdy naopak škodí. Jdeme na to!


Oblast klenby – kdy a proč


V praxi doporučuji vložky při 2 situacích – za prvé strukturálně ploché chodidlo, za druhé extrémní flexibilita či akutní zánět v oblasti plosky.


V prvním případě se jedná o chodidlo, které mi při aktivačních a silových testech nevykazuje žádnou aktivitu a propad nožní klenby je patologický – příliš velký – a neměnný. Tento příklad je naštěstí méně častý a v praxi jsem se s ním setkal prozatím pouze 2x.


Ve druhém případě se jedná o hypermobilitu – tedy především vazivových struktur – při čemž vzniká extrémní rozsah pohybu a přepětí v měkkých tkáních. Čím je totiž struktura (sval, šlacha, vaz, fascie) ve větším protažení, tím menší sílu je schopná generovat. Při případech akutního zánětu či bolesti můžeme vložky využít například při plantární fascitidě či zánětu šlachy zadního svalu holenního.


I v těchto 2 případech ale platí 1 veledůležitá věc – nikdy nesmím zapomenout na stimulaci, automasáž či uvolnění míčkem a cvičení v celém řetězci, nikoliv pouze v oblasti problému. Pokud očekávám, že vložky či měkčí obuv udělají práci za mě, obrovsky se pletu. Nezapomeňme –


čím silnější podrážka a vložená vložka, tím rychlejší je ochabnutí svalů v chodidle a tím spíš se problémy budou prohlubovat a vytvářet pod/nad místem aktuálního problému.



Různá délka končetin


Můžeme posuzovat 2 typy – funkční (centrace kloubů, svalová dysbalance, jednostranné zatěžování, atp), nebo strukturální (holenní/stehenní kost je na jedné končetině kratší, než na té druhé).

V prvním případě, kdy se jedná o funkční vadu je nasnadě práce pro trenéra či fyzioterapeuta, aby srovnal klouby, vyrovnal svalovou sílu a napětí v pojivové tkáni a problém je vyřešen. Samotná podpatěnka se pak bude míjet účinkem, protože se mi mohou začít vytvářet náhradní pohybové vzorce. Sice srovnáme výšku, ale nesrovnáme funkci. To může ve výsledku znamenat větší riziko přetížení a vzniku poranění.

Druhý případ se bez vložky neobejde – zde ale pozor. V takovém případě je stále časté nastavení jen vyvýšení paty. To je chybné, neboť se může změnit mechaniku kloubů v chodidle i celé dolní končetině a tím opět vytvářet chybné vzorce, které povedou k přetěžování. Kotník se totiž může nacházet v plantární flexi (drop z paty ke špičce). Proto je nezbytné, aby byla taková vložka v celé délce boty. Dokonce se dá vyrobit i doma, pro jistotu však navštivte odborníka. :)


Mortonovo chodidlo / Morton’s toe


Jedná se o deformaci, při které je první nártní kost kratší vůči té druhé. Pokud se právě díváte na svá chodidla, pak to u většiny z Vás bude naprosto normální, neboť druhá nártní kost musí být přirozeně delší, aby byla zachovaná tzv. metatarzální parabola. Jako norma se udává 4-8mm. Cokoliv nad 8 mm už může být považováno za výše zvanou deformitu. Při takovém “postižení“ se mění odrazová páka a přenos energie tak putuje do druhého a třetího prstu a přidružených nártních kostí. Jelikož na to tyto kůstky nejsou stavěné, může docházet například k jejich únavovým zlomeninám, natažením či přetržením příčného vazu atd.


V takovém případě vkládáme klínově tvarovanou podložku/vycpávku za hlavičky nártních kostí. Tím se sníží stres na ně vytvářený. Zároveň s tím je vhodné řešit i k tomu určenou obuv. Je to tedy nutná korekce. Naštěstí se s touto patologií můžeme setkat málokdy. Hodně klientů se však blíží k hranici normy a může pociťovat jisté problémy v oblasti nejen nártních kostí. Příčinu však můžeme hledat jinde, od slabosti celého chodidla po pánevní oblast.


Doporučení na závěr

Ať už Vás tedy provází jakýkoliv typ chodidla, věřte, že se vším se dá pracovat natolik, aby byla navrácena funkce daného kloubu či celé oblasti a vy tak mohli směle sportovat a dělat oblíbené aktivity, aniž by Vás to omezovalo na pohybu.


Pamatujte ale – jedině správnou volbou obuvi, cvičením a stimulací docílíte dlouhotrvajících změn. A pokud k tomu přidáte návštěvu odborníka, úspěch Vás nemine! :)


Text: Alexandr Kolárik (web)


Fotografie: zdroj Internet


Poznámka: Článek slouží ke vzdělávacím účelům ne jako lékařská rada.


14 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše