Vbočený palec – pomůže cvičení?

Co to vůbec vbočený palec je? Není to pouze vychýlený prst a vada na kráse, za což to mnozí z nás považují, začátek tohoto problému tkví jinde, a to konkrétně ve skloubení první nártní kosti a vnitřní kosti klínové. Nestabilita a dysfunkce tohoto skloubení pak má za následek onen hallux valgus (vbočený palec).

Co ale vede k této dysfunkci? Příčin může být hned několik, pakliže zůstaneme u chodidla, pak za nestabilitou tohoto skloubení najdeme pronaci zánoží (kloub kotníku a dolní zánártní kloub). Je zcela normální a nutné, aby chodidlo pronovalo během chůze, je však nesmírně nutné, aby se zároveň dokázalo vrátit do supinované pozice pro efektivní a kvalitní propulzi a zároveň stabilitu chodidla.

Jako další příčinu si můžeme okrajově uvést nestabilitu kyčlí ve frontální rovině – slabé gluteály, především pak gluteus medius spolu s vnějšími hlubokými rotátory kyčle.

Pojďme si tedy ukázat, jak vůbec tato deformita chodidla vypadá z pohledu kostních struktur. Jak můžeme vidět na obrázku vpravo, velice důležitým faktorem pro nás bude úhel mezi první nártní kostí a druhou nártní kostí.

Máme tak 4 stádia vbočení, které se rozlišují ve velikosti stupně vychýlení. Norma je mezi 8-10 stupni. Na obrázku si všimněte i pozice sezamských kůstek, jež se nacházejí pod hlavičkou první nártní kosti. Jejich pozice je velice důležitá jakožto indikátor stability skloubení palce a nártní kosti. Jakmile dojde k deviaci těchto kůstek, kloub se stane nestabilním při odrazové fázi a zároveň nedojde k plnému rozsahu pohybu palce. Nedojde tak k adekvátnímu odrazu.

Dokážu tedy cviky jako je short foot, píďalka, chycení a přenesení ručníku či malých předmětů, nebo převalení chodidla na různých pomůckách, vyrovnat toto vychýlení a zbavit se tak vbočení? Pokud se budeme bavit o relativním postavení palce vůči nártní kosti, pak ano – mohu se částečně zbavit kosmetické vady.

Pokud se však budeme bavit o změně úhlu nártní kosti, tak při prvním stupni vychýlení možná ještě ano, jakmile je změna dlouhodobá a úhel větší, nastává strukturální změna ve skloubení nártní kosti a kosti klínové a dochází k osifikaci, zároveň dochází k nepoměru sil mezi přitahovačem a odtahovačem palce a vychýlení sezamských kůstek. Tím se tak pro mě stává téměř nemožným pouze samotným cvičením zmírnit úhel a zlepšit funkci.

Zbývají tedy 2 důležité otázky – má smysl i nadále cvičit a posilovat chodidlo? ANO. Můžeme tím zpomalit, nebo zastavit další progresi vbočení a vyhnout se stupňujícím se problémům. Zároveň je však nutné vždy ohodnotit funkci celé dolní končetiny spolu s oblastí pánve a středu těla. Jak víme, nic v těle nefunguje izolovaně a vše pracuje společně. Práce na vzdálených segmentech nám tedy může výrazně pomoci.

Tou druhou pak – je nutná operace? Pakliže se klient dostane do stavu, kdy začíná mít pohybové obtíže a vyskytují se bolesti, může zvážit dvojí řešení – manuální techniky, díky kterým JE MOŽNÉ zlepšit funkci a tím i odstranit problémy (částečně či úplně), nebo jít cestou chirurgickou, pokud selže manuální korekce spolu s cvičením. Je ale potřeba vědět, že nesprávně provedenou operací se může stav výrazně zhoršit. Nedílnou součástí po operaci je cvičení a opět manuální zásah terapeuta, který zajistí jak skluznost tkání, tak rychlejší regeneraci a aktivaci a zároveň zajistí správnou centraci kloubů.

Text: Alexandr Kolárik (web)

Fotografie:

www.centrepiedgeneve.ch

www.footdoctorpodiatristnyc.com

Poznámka: Článek slouží ke vzdělávacím účelům ne jako lékařská rada.