Vyhledat
  • Vzdělání v pohybu

Renata Dębicka: Člověka nemůžeme dělit na části, funguje jako celek. Terapeut je detektiv

Aktualizováno: 21. dub 2020

Když Renata Dębicka před třemi lety dokončila masérský kurz, přišlo jí to málo. Nechtěla nabízet pouze relaxační masáže, a tak začala hledat, kam by se mohla posunout dál. V Česku nenašla nic, co by ji oslovilo.

Vydala se proto do Polska a jako první Češka získala certifikát ve strukturální práci pomocí metody Anatomy Trains. Následovaly kurzy zaměřené na práci s jizvami i kostmi. Dnes Renata Dębicka pomáhá vrcholovým sportovcům i lidem trpícím chronickými bolestmi. Kromě toho se stala českou ambasadorkou unikátního konceptu ZOGA a založila portál Vzdělání v pohybu. Protože jí v Česku chybělo místo, kde by měli fyzioterapeuti, maséři či trenéři tipy na kurzy, odborné články i další materiály pohromadě.



Ve svém životopise máš, Renato, hodně cizích slov a názvů. Co tedy přesně děláš?


Jsem terapeut strukturální práce s lidským tělem. Což je terapeutický proces systematické transformace. Obnovujeme vztah mezi tvarem a funkcí a vyvažujeme síly, které působí na lidské tělo.


Jak ses k tomuto způsobu práce dostala?


Když jsem před třemi lety ukončila masérskou školu, věděla jsem, že chci víc. Že nechci skončit pouze u relaxačních masáží. Přála jsem si pracovat s člověkem víc holisticky.

A zapojit do toho i práci s pohybem. Také mě zajímalo téma fascií, které bylo tehdy u nás ještě v plenkách. Myslím si, že do značné míry stále je. A na své cestě jsem se setkala

s konceptem Anatomy Trains, který pracuje právě se strukturální integrací. Nejbližší kurz byl tehdy v Polsku. Protože polsky mluvím, vydala jsem se tam a zjistila, že s člověkem se dá pracovat na úplně jiné úrovni. Jako první Češka jsem v této metodě dostala certifikaci.

I když je ještě jedna Češka, která s Anatomy Trains pracuje, ta ale žije v Kanadě. A postupně jsem práci doplnila o další metody – Scarwork, tedy práci s jizvami, a Bonework, tedy integraci kostí v rámci fasciálního systému.


Říkáš, že se ti v Polsku otevřel úplně nový svět. Co znamená pracovat s člověkem na jiné úrovni?


Předně chci podotknout, že určitě nechci nijak znevažovat různé iniciativy v Česku. Existuje tu už například Asociace terapeutů strukturální integrace. Protože mám ale k Polsku blízko, znala jsem řadu manuálních terapeutů, kteří mluvili o metodách a knihách, které nebyly

v Česku vůbec k sehnání. Proto jsem se vydala vzdělávat tam. Když člověk projde základním masérským kurzem, tak zná v podstatě jen základní anatomii nutnou pro práci.

V rámci školy strukturální integrace jsme šli ale do opravdové hloubky. Není to o tom znát ty hlavní velké oblasti v těle. Ale skutečně rozumět například biomechanice. Chápat, jaké jsou vazby mezi funkcí a strukturou, což se v běžné masérské škole člověk nedozví.



Musela ses tedy něco přeučit?


Musela jsem se přeučit úplně všechno. Navíc jsem se to učila v polštině, takže o to to bylo zajímavější. (směje se) V klasické anatomii, která se rozvinula v průběhu času, je zvyk dělit člověka na oblasti. Začali jsme ho vnímat rozkouskovaně, po jednotlivých částech.

Člověk je ale z jedné buňky a funguje jako celek. Nemůžeme ho naporcovat. Strukturální integrace řeší, jak měkké struktury fungují ve vzájemném vztahu pod vlivem gravitace.