Když Renata Dębicka před třemi lety dokončila masérský kurz, přišlo jí to málo. Nechtěla nabízet pouze relaxační masáže, a tak začala hledat, kam by se mohla posunout dál. V Česku nenašla nic, co by ji oslovilo.
Vydala se proto do Polska a jako první Češka získala certifikát ve strukturální práci pomocí metody Anatomy Trains. Následovaly kurzy zaměřené na práci s jizvami i kostmi. Dnes Renata Dębicka pomáhá vrcholovým sportovcům i lidem trpícím chronickými bolestmi. Kromě toho se stala českou ambasadorkou unikátního konceptu ZOGA a založila portál Vzdělání v pohybu. Protože jí v Česku chybělo místo, kde by měli fyzioterapeuti, maséři či trenéři tipy na kurzy, odborné články i další materiály pohromadě.
Ve svém životopise máš, Renato, hodně cizích slov a názvů. Co tedy přesně děláš?
Jsem terapeut strukturální práce s lidským tělem. Což je terapeutický proces systematické transformace. Obnovujeme vztah mezi tvarem a funkcí a vyvažujeme síly, které působí na lidské tělo.
Jak ses k tomuto způsobu práce dostala?
Když jsem před třemi lety ukončila masérskou školu, věděla jsem, že chci víc. Že nechci skončit pouze u relaxačních masáží. Přála jsem si pracovat s člověkem víc holisticky.
A zapojit do toho i práci s pohybem. Také mě zajímalo téma fascií, které bylo tehdy u nás ještě v plenkách. Myslím si, že do značné míry stále je. A na své cestě jsem se setkala
s konceptem Anatomy Trains, který pracuje právě se strukturální integrací. Nejbližší kurz byl tehdy v Polsku. Protože polsky mluvím, vydala jsem se tam a zjistila, že s člověkem se dá pracovat na úplně jiné úrovni. Jako první Češka jsem v této metodě dostala certifikaci.
I když je ještě jedna Češka, která s Anatomy Trains pracuje, ta ale žije v Kanadě. A postupně jsem práci doplnila o další metody – Scarwork, tedy práci s jizvami, a Bonework, tedy integraci kostí v rámci fasciálního systému.
Říkáš, že se ti v Polsku otevřel úplně nový svět. Co znamená pracovat s člověkem na jiné úrovni?
Předně chci podotknout, že určitě nechci nijak znevažovat různé iniciativy v Česku. Existuje tu už například Asociace terapeutů strukturální integrace. Protože mám ale k Polsku blízko, znala jsem řadu manuálních terapeutů, kteří mluvili o metodách a knihách, které nebyly
v Česku vůbec k sehnání. Proto jsem se vydala vzdělávat tam. Když člověk projde základním masérským kurzem, tak zná v podstatě jen základní anatomii nutnou pro práci.
V rámci školy strukturální integrace jsme šli ale do opravdové hloubky. Není to o tom znát ty hlavní velké oblasti v těle. Ale skutečně rozumět například biomechanice. Chápat, jaké jsou vazby mezi funkcí a strukturou, což se v běžné masérské škole člověk nedozví.
Musela ses tedy něco přeučit?
Musela jsem se přeučit úplně všechno. Navíc jsem se to učila v polštině, takže o to to bylo zajímavější. (směje se) V klasické anatomii, která se rozvinula v průběhu času, je zvyk dělit člověka na oblasti. Začali jsme ho vnímat rozkouskovaně, po jednotlivých částech.
Člověk je ale z jedné buňky a funguje jako celek. Nemůžeme ho naporcovat. Strukturální integrace řeší, jak měkké struktury fungují ve vzájemném vztahu pod vlivem gravitace.
Co si pod tím můžu představit prakticky? Jak vypadá tvá každodenní práce terapeuta?
Určitě se s člověkem v úvodu bavím podrobněji než při klasické masáži. Zajímá mě nejen to, co ho akutně trápí, ale i jeho minulost. Fasciální systém a to, jak fungujeme, je výsledkem různých událostí. Toho, čím si už naše tělo prošlo. Proto mě zajímá všechno. Když někdo přijde, že ho bolí za krkem, může to mít původ i ve vymknutém kotníku. Proto zjišťuji, jaké může mít aktuální problém různé souvislosti. Dívám se na člověka jako na celek. Moje práce je trošku taková detektivka. Na základě toho, co zjistím, pak volím kombinaci masážních technik a pohybu.
Jak je možné, že mě může bolet za krkem kvůli kdysi vymknutému kotníku?
Lidem, kteří ke mně přijdou, vysvětluji, že fasciální systém je náš vnitřní obal. Jakási kombinéza, která drží strukturu našeho těla. Jsou to vlákna jemných elastických tkání, která v souvislých vrstvách procházejí celým naším tělem. V těle funguje i fyzikální veličina zvaná tensegrita, z anglického tension a integrity. Tento termín vznikl v architektuře. A tato veličina říká, že tvar a struktura jsou zajišťovány uzavřenou silou napětí, to jsou měkké tkáně, a tlaku, to jsou kosti. Tak jsme uspořádaní. Fascie jsou obaly, mezi kterými máme tekutinu podobnou gelu. Když je všechno v pořádku, tak se vrstvy a obaly pohybují. Jednostrannou zátěží, přetížením či kompresí může ale dojít ke slepení těchto vrstev. Člověk celý den sedí
u počítače, vrstvy se slepí, on se postaví a tělo je nucené se nahrbit, postavit jinak hlavu
a přetížit ramena. Na klasické masáži mu namasírují krk, jemu se možná i na chvíli uleví.
Ale za chvíli má zase stejné bolesti. Problém je totiž třeba v přílišné kompresi a slepení pojivového vaziva v oblasti břicha.
Účastnila ses i několika pitev. Potvrdila sis v nich to, co už jsi věděla, nebo to bylo zase úplné rozbourání dosavadního chápání lidského těla?
Zpočátku to bylo totální rozbourání všeho, co jsem se v minulosti učila. Když otevřeš člověka, zjistíš, že je všechno jinak. Není to jako v knížkách. Najednou se věci třeba upínají jinde, než jsem se učila. Vůbec to není tak přehledné. Ale člověk vidí, jak je všechno provázané. Až u pitvy pochopí, jak je možné, že vymknutý kotník vede třeba k bolavé čelisti. Těla, se kterými pracujeme, nejsou balzamovaná. Díky tomu vidíme i pojivovou tkáň, fascie. Letos je pitva plánovaná na září v Katovicích a zúčastnit se jí může kdokoliv, koho to zajímá.
Kde všude se dá strukturální integrace využít?
Dá se to použít všude. Není to tak, že bych pracovala pouze s fasciemi. Pracuji s člověkem jako s celkem. V zahraničí proto spolupracuji například i s lékaři. Konkrétně třeba
s implantology. Pokud dojdou k názoru, že pacientův problém není způsoben žádným stomatologickým problémem, posílají ho za mnou. Dívám se, jak je uložená hlava, jak je postavené tělo. Jak jsem už říkala, i vymknutý kotník totiž může časem vést k bolesti v čelistním kloubu. Zajímavé je, že metoda stejně dobře funguje i u zvířat. Znám se s Hankou Drahošovou, která provozuje portál KoněČesky. Zaměřuje se na fasciální práci na koních a má velmi podobné zkušenosti jako já.
A s jakým typem klientů se potkáváš nejčastěji?
Moje práce je hodně individuální. Obecně ale pracuji ve třech setkáních. V rámci prvního vyvážíme spodní část těla. Na druhém trup a horní končetiny. A nakonec páteř a hlavu. Nesnažím se z lidí dělat pravítka. Jen se snažím tělo vyrovnat tak, aby fungovalo co nejefektivněji. Aby lidé cítili větší svobodu při pohybu. Když je něco mimo rovnováhu, musí tělo vydávat víc energie. Mnohdy taky musí zcela změnit způsob fungování. Například abduktory začnou plnit svoji funkci i jako flexory a podobně.
S ohledem na dnešní životní styl je tedy tvým potenciálním klientem v podstatě každý.
Každý máme v těle nějakou asymetrii. Jde o to, jestli tato asymetrie způsobuje problém.
Občas vidím člověka běžet a nechápu, jak je vůbec možné, že se hýbe. Jemu to ale nijak nevadí a cítí se skvěle. Pokud to člověku nepřekáží, tak je to v pořádku. Problém je, když asymetrie člověku začne působit problémy. Pak teprve hledám způsoby, jak mu pomoct.
Hodně pracuješ také se sportovci. Liší se v něčem práce s nimi?
Potkávám hodně ultra běžců, triatlonistů a obecně sportovců, kteří neustále namáhají tělo. Často jsou proto chronicky přetížení. I u nich se primárně snažím o tom, aby tělo fungovalo co nejefektivněji. Postupy se ale liší v sezóně a mimo sezónu. Když jsou na vrcholu závodní sezóny, nemůžu jim vzít jejich asymetrii. Vzala bych jim to, co je dělá v jejich disciplíně úspěšnými. Proto pouze vylaďujeme tělo a snažíme se ho udržet v dobrém stavu. Naopak mimo sezónu si můžeme dovolit tělo srovnat.
Pokud jsem masér, trenér nebo fyzioterapeut a chtěla bych se o směru, kterému se věnuješ, dozvědět víc, co bys mi poradila?
Poradila bych ti portál Vzdělání v pohybu. (směje se) Ten jsem založila ze své vlastní potřeby. Aby lidé nemuseli informace hledat na různých místech tak, jako jsem musela já, když jsem začínala. Stvořila jsem místo pro lidi, kteří by od své práce chtěli také něco víc. Je to místo pro všechny, kteří se věnují práci s lidským tělem. Ať už v manuální praxi nebo v rámci pohybu.
A zajímají je inovativní přístupy a metody. Hodně mě v tom inspirovala ZOGA, které jsem
v Česku ambasadorem.
A s čím bych podle tebe měla začít, abych se v tématu úplně neztratila?
Záleží, jestli jsi pohybový nebo manuální terapeut, a co od toho čekáš. Také na tom, jaké znalosti už máš a z jakého základu vycházíš. Soudě podle vlastní zkušenosti by mi největší smysl dávalo začít s konceptem ZOGY. Protože spojuje oba světy. Takže základní školení jsou jak pro manuální terapeuty, tak pro lidi, kteří se zabývají pohybem.
Můžeš ZOGU představit blíž?
Je to autorská metoda Wojciecha Cackowského. Spojuje teorii biomechaniky svalů a relativního pohybu mezi myofasciálními vrstvami. V ZOZE zkoumáme schopnost těla dosáhnout uvolněného, svobodného a vyváženého pohybu za pomoci pohybové sekvence nebo manuální intervence. To znamená, že koncept propojuje tyto oblasti – manuální práci s tělem a práci s tělem v pohybu.
A jsou už v Česku nějaká školení těchto inovativních metod, nebo budu muset případně do Polska?
Ano, první kurzy ZOGY jsme otevřeli v loňském roce. Také MoveLab Institut dělá hodně práce, pořádá kurzy a organizuje konference. Z Polska do Česka přišlo Movuto, které nabízí jak ZOGU, tak Anatomy Trains. Plánujeme také pořádat krátké workshopy, kde lidem ZOGU představíme. Vloni na podzim se konal první základní kurz ZOGY, takže už máme i skupinu absolventů. Já většinu těchto kurzů překládám, takže už jsou dostupné i české materiály
a překlady.
Ty najdu na tvém portálu?
Také. Chtěla bych tam nabídnout odkazy na školení v Česku i zahraničí. Také jsem navázala spolupráci s výborným světovým manuálním terapeutem, jehož podcasty bych na stránce chtěla mít. Návštěvníci tam najdou i články, recenze. Plánuji navázat spolupráci
s vydavatelstvím Handspring Publishing, které je podle mě evropská špička v literatuře pro trenéry, terapeuty, učitele jógy. Také bude fungovat facebooková stránka. Za dobu, kdy jsem v oboru, jsem nashromáždila množství materiálů a zdrojů, které chci předávat dál. Protože například učitelé jógy či trenéři jsou v první linii. Za nimi přijdou lidé, že je něco bolí. Proto by bylo skvělé, kdyby měli tyto informace a mohli svou práci zase posunout o kousek dál.
A čemu se teď věnuješ ty? Je nějaká nová oblast, do které se snažíš proniknout?
Dobré je, že člověk se musí pořád učit. Jak se říká anglicky „Sky is the limit“, takže se mám pořád kam posouvat. A čím víc toho vím, tím míň toho vím. V budoucnu bych ale chtěla učit ZOGU. Proto se teď snažím co nejvíc vzdělávat ve věcech, které by mi mohly pomoct jako budoucímu učiteli tohoto konceptu.
text: Zuzana Pospíšilová
foto: Archiv Renata Dębicka | Zoga Movement | Movuto | StudioPospichal
Zuzana Pospíšilová Ve školce založila svůj první časopis a lásku k psaní neztratila až do dospělosti. Vystudovala mediální studia a žurnalistiku v Česku i ve Švédsku. Kromě toho získala magisterský titul i v oboru řízení lidských zdrojů. Působila například v Deníku či v České televizi. Nyní se věnuje nastavování interní komunikace a HR marketingu ve firmách a píše o tom, co se ve startupech i korporátech děje. Baví ji popularizace vědy a ve volných chvílích studuje a učí jógu.