Fascie plní v lidském těle mnoho různých úloh a funkcí, která je dána unikátní adaptabilitou jejich základní struktury. Tato souvislá síť pojivové tkáně propojuje
všechny orgány a části těla. Výsledky anatomických a fyziologických studií nám ukázaly, že pojivové tkáně hrají důležitou roli v udržování tělesných funkcí, jelikož mezi různými tkáněmi neexistuje diskontinuita, ale jsou navzájem propojeny, aby fungovaly vzájemné harmonii.
V tomto článku zaměříme naši pozornost na anatomické struktury v okcipitální oblasti, kde nám vzájemná kontinuita nejen v biochemických, ale i biomechanických procesech dovolí nahlížet na lebeční membrány a svaly v nových souvislostech.
Kraniovertebrální spojení
Kraniovertebrální spojení (art. craniovertebralis) je složeno ze tří, anatomicky samostatných kloubů (týlní kost + atlas (C1) = art. atlantooccipitalis, atlas + dens axis (C2) = art. atlantoaxialis medialis, atlas (C1) + axis (C2) = art. atlantoaxialis lateralis) , ale z funkčního hlediska jde o pohybovou jednotku, která má vazbu i na horní krční páteř. Krom toho se zde také nachází všechny příslušné struktury (vazy, svaly, nervy, cévy, pojivová tkáň (fascie)), které se vzájemně prolínají.
Spojením otvorů (foramen vertebrale) jednotlivých obratlů páteře vzniká topografický prostor tzv. Páteřní kanál (canalis vertebralis). V páteřním kanálu prochází mícha (medulla spinalis) obalená v plenách (meningy). Pro celkovou představu jestě doplním, že po stranách celé délky patéřní kanál opouští míšní nervy (nervi spinales). Dalším obsahem páteřního kanálu jsou cévy doprovázející míchu (vasa spinalia anteriora et posteriora) a přední a zadní žilní pleteně (plexus venosus vertebralis internus anterior et posterior).
Meningy
Obaly mozku (a celého CNS) tvoří tři vazivové vrstvy:
dura mater, čili tvrdá plen je pevná vazivová blána, vedou v ní žíly;
arachnoidea, čili pavučnice je bezcévná, ze síťovitě uspořádaných vláken, mezi nimi (piou mater a arachnoideou) prostor (subarachnoideální) vyplněný mozkomíšním mokem;
pia mater, čili omozečnice je bezprostředně na mozku, měkká plena, tenká, průsvitná.
Pro naše potřeby se zaměříme jen na jednu z těchto vrstev a to jmenovitě na
tvrdou mozkomíšní plenu (dura mater), která vytváří zevní vazivový obal centrálního nervstva. Je to vazivová membrána tvořena hustým kolagenním vazivem s malým obsahem fibroblastů. Mezi kolagenními vlákny se v malé míře vyskytují i vlákna elastická.
Obaly v lebce a páteřním kanálu jsou uspořádané odlišně. Rozlišujeme proto:
Dura mater cranialis (encephali) – tvrdá plena mozková
Dura mater spinalis – tvrdá plena míšní
Úloha biomechanických procesů
Dura mater má omezené možnosti distenze (roztažení - do stran).
Ale stejně jako lebeční membrány, dura mater, ligamenta, kloubní pouzdra, šlachy, aponeurózy a chrupavku - čili všechny fasciální elementy v lidském těle, mají v úrovni mikro se do nekonečna retrahovat pod vlivem zvýšeného tlaku a následně se vrátit do původních rozměrů (pokud je obnoven fiziologický tlank na okolní tkáň (zdroj.Paolletti)), což jí umožňuje rytmicky se prodlužovat a zkracovat*.
V mozku se tvoří mozkomíšní tekutina, která obklopuje, chrání, vyživuje a zároveň detoxikuje mozek a míchu. Pulzuje uvnitř membrán, které tvoří obal CNS uvnitř lebky a páteřního kanálu. Tato pulzace se projevuje v přirozeném pohybu mezi lebkou a křížovou kostí, čímž vyživuje centrální nervový systém, za předpokladu, že struktury fungují po celé své délce svobodně bez omezení.
Pokud z nějakého důvodu dojde k lokální tenzi (napětí), která mohla být způsobena
např. otřesem mozku, posunem obratle, vyhřezlou ploténkou, naraženou kostrčí atd.
ve výsledku tento stav může zapříčiní globální tenzi v tvrdé pleně mozkové i míšní.
Tento stav se nejčastěji projevuje formou závratí, bolestmi hlavy, šíje až po spodní část zad a zároveň je ukázkou na zásadě jakého mechanismu může tvrdá plena ovlivnit svalovou soustavu.
* Kraniosakrálním rytmus. Jedná se o jeden ze tří fyziologických rytmů (vedle srdečního a dýchacího), jehož amplituda je 6–12 cyklů za minutu.
Hluboké šíjové svaly (mm.suboccipitales)
Jedná se o čtyři krátké svaly mezi prvním, druhým krční obratlem a týlní kostí:
Dolní a horní šikmý hlavový sval (musculus obliquus capitis superior, musculus obliquus capitis inferior)
Velký zadní hlavový přímý sval a malý zadní hlavový přímý sval (musculus rectus capitis posterior major, musculus rectus capitis posterior minor)
Jejich funkcí jsou balanční vzájemné pohyby hlavy a obratlů. Mají velký posturální význam. Zajišťují pohyb v oblasti C1,2 a kloubu mezi lebkou a páteři – nosičotýlní kloub (articulatio atlantooccipitalis), a kloubů mezi atlasem a čepovcem, boční a středový nosičočepovcový kloub (articulatio atlantoaxialis). Jedná se o 2 klouby (articulationes atlantoaxiales laterales) a jeden kloub (articulatio atlantoaxialis mediana). Je to systém podobný kardanové hřídeli a funkčně zajišťuje složitý systém koordinace očí a vestibulárního systému k zajištění prostorového vidění. Jeho uspořádání s funkcí se podílí i na vzniku kompenzace vykřivení páteře, aby oči zůstaly v horizontální poloze a tím se zajistilo prostorové vidění jako velmi důležitá funkce se zajištěním funkce posturální. (další návaznost najdete v článku ... )
Velice zásadní pro mapování dalších souvislostí je právě malý zadní hlavový přímý sval (musculus rectus capitis posterior minor), jelikož v teto oblasti dochází k přímému spojení s dura mater a to díky specializované tkáně zvané myoduralní můstek (myodural bridge). Jedná se o bilaterální (oboustrannou) hustou pojivovou tkáň, která byla objevena poměrně nedávno a mnoho anatomů od té doby prokázalo, že je přítomna téměř u všech lidí (zdroj: nature.com)
Myodurální můstek a navázané dysfunkce v širších souvislostech
Klinicky bylo zjištěno, že dysfunkce v oblasti subokcipitální svalstva souvisí s různými typy bolestí hlavy. Což nás vede k předpokladu, že zvýšení svalového tonu u malého zadního hlavového přímého svalu může stvořit napětí dura mater na úrovni C1.
Na principu mechanismu výše popsaných anatomických sounáležitostí, může byt tato lokální tenze přenášena distálně od vzniku dysfunce a působit bolesti například v oblasti bederní oblasti zad nebo křížové kosti.
Jak už bylo také zmíněno, hluboké svalstvo šíje nastavuje polohu hlavy vzhledem k krční páteři a jsou funkčně propojeny se zrakem a vestibulárním systémem.
V případě, že náš mozek dostane informaci, že došlo k náklonu nebo otočení hlavy,
dochází také k automatické korekci této polohy za pomocí kontrakce subokcipitálních svalů. Ačkoliv nám z této informace logicky vyplývá, že dysfunkce zraku nebo vestibulárního systému ma značný vliv na tonus těchto svalů. V praxi bývá tento fakt nejednou opomíjen.
Integrace na atlantookcipitalní úrovni (koncept Zoga Movement)
Pro efektivní uvolnění a získání skluzu mezi strukturami, cviky provádíme cca v 70% našeho maximálního rozsahu pohybu
Bolest znamená stop!
Poznámka: Cvik provádíte na vlastní zodpovědnost
Text: Renata Dębicka (web)
Fotografie & Ilustrace zdroje:
3D Atlas, Complete Anatomy 2021, link: https://3d4medical.com End Game, Renata Dębicka, link:
Internet, neznámý zdroj
Další zdroje článku (použitá literatura, odkazy):
Funkční anatomie, Ivan Dylevský, vydavatelství Grada
Základy anatomie pohybového ústrojí, Doc. MUDr. Jitka Hanzlová, CSc. MUDr. Jan Hemza, Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií
https://is.muni.cz/el/1451/podzim2012/bp1197/um/Text_prednasky_KK_3.10.2012.doc
https://ftvs.cuni.cz/FTVS-1569.html
https://www.wikiskripta.eu/w/Obaly_mozku
https://www.wikiskripta.eu/w/Dura_mater
https://is.muni.cz/do/fsps/elearning/zaklady_anatomie/zakl_anatomie_I/pages/svaly_zadove.html
www.zoga-movement.com
Poznámka: Článek slouží ke vzdělávacím účelům ne jako lékařská rada.