Vyhledat
  • Vendula Krejčířová

Fasciální linie, aneb na co nezapomenout (1.část)

Z minula víme, že nám jógová praxe může přinést další benefity, pokud se zaměříme na 3D pohyb (link), jemné houpání, pandikulaci, či větší pohybový rozptyl při jednotlivých ásanách. Dalším krokem může být zaměření se na fasciální linie. V tomto článku vás s nimi seznámím. Možná zjistíte, že vaše praxe je komplexní a vyrovnaná, možná přidáte ásanu dvě, možná je trochu upravíte, abyste dosáhli ještě větší stimulace.


Pozice, o kterých budu psát ve vztahu k jednotlivým fasciáním liniím nebudou nijak nové, jen je možná doplníme o drobné úpravy a modifikace tak, abychom při praxi dosáhli zapojení/protažení celé linie. Co je ale ještě důležitější je vědomí toho, co děláme, protože, jak při józe často říkáme, kam jde pozornost, tam jde energie. Tam se “něco” děje. Snad vám tedy následující řádky přitáhnou více pozornosti k tomu, co se v těle v průběhu praxe odehrává.


Fasciální linie definoval Thomas Meyers, žák Idy Rolf. Jsou to vlastně propojené a přímé linie fasciálních vláken, tyto přenáší jak sílu (a pomáhají nám třeba v efektivním pohybu, nebo správné postuře našeho těla), tak i tenzi (tu dobrou ale i tu špatnou).



Zadní povrchová linie

Zadní povrchová linie se táhne od chodidla přes Achillovu šlachu, zadní stranu dolních končetin, vzpřimovače páteře, šíji a pojivové tkáně lebky až po obočí. Je důležitá pro správné držení těla a pohyb, stará se o to, abychom se nehroutili dopředu. Protahujeme ji při předklonech a při záklonech se naopak dostávají svaly do kontrakce.

Dokonalého protažení se této povrchové fasciální linii dostane při hlubokých předklonech ve stoji, (brada až na hrudní kost a ideálně zvednuté prsty u nohou), tuto modifikaci lze použít i při pozici psa hlavou dolů (adho mukha švanásana), při kleštích (paščimottanásana) a pozici pluhu (halásana). Energie tohoto fasciálního řetězce je klesající, uvědomme si, že často i samovolně cítím, jak energie klesá od hlavy přes záda do chodidel.



Přední povrchová linie

Tato povrchová fasciální linie se dělí na dvě části, od vrchní strany chodidel jde přes přední stranu dolních končetin až k pánvi, další pak začíná u spony stydké a pokračuje přes přímý sval břišní, svaly krku až k lebce za ušima. Při záklonech se protahuje, při předklonech se svaly aktivují. Je protiváhou k zadním řetězci, pokud jeden ochabuje, druhý jde do kontrakce. Přední fasciální linie, především její horní část, jde pak do kontrakce při stresu (chráníme tím životně důležité orgány uložené v hrudníku a dutině břišní).

Nejlepšího protažení této myofasciální linie dosáhneme např. v pozici vzhůru hledícího psa (urdhva mukha švanásana), kdy ještě vytáhneme bradu vzhůru, a stejnou modifikaci opět můžeme použít při pozici kobry (bhujangásana) a luku (dhanurásana), kdy ještě propneme špičky. Energie přední linie stoupá od chodidel vzhůru (opět se na to zkuste zaměřit, děje se to samo, úplně přirozeně a krásně to udržuje rovnováhu se zadním řetězcem).



Boční linie

Boční linie ohraničují naše tělo na stranách. Jejich začátek je opět na chodidlech a od klenby se přes vnější kotník, vnější stranu bérce, stehna, břicha a hrudníku táhnou až k lebce za ušima. Díky nim nepadáme ani doprava ani doleva (alespoň ne doopravdy, byť nějaká posturální disbalance mezi pravou a levou stranou být může).

Při úklonových pozicích, kdy tuto linii protahujeme např. při úklonu na zemi (nemám lepší jméno než banana asana, ale Google ji zná, nebojte), úklonu ve stoji typu půlměsíc (chandrasana - takto se jmenuje více pozic, myslím tu, co vidíte pod odkazem), nebo poloviční trojúhelník (utthita parsvokonásana) či modifikace klasického trojúhelníku (trikonásana), dbejme na to, abychom opět zapojili celý řetězec. Tedy nezapomeňme i na lehký úklon hlavou a hlavně, aby se nám “nevyosily” boky, nestočily se a tah se tím nepřerušil. Prostě si představme, že jsme u všech úklonů zády přilepení na zeď (pokud tedy zrovna neležíme, tam to jde lehce) a nesmí se nám nic odlepit (hlavně hýždě a záda).