Vyhledat
  • Alexandr Kolárik

Chodidla – vstupní brána do nervového systému

Aktualizace: kvě 7

Když jsme se v minulém článku bavili o chodidlech a efektivitě chůze, naznačil jsem, jakým směrem se budeme udávat tentokrát. Konkrétní destinací tohoto příspěvku tak bude stimulace mechanoreceptorů v chodidle, jež ovlivňují aktivitu našeho nervového systému. Musíme si tedy konečně uvědomit fakt, že hlavním vstupním bodem mezi kontaktní plochou a tělem, je právě chodidlo – nepočítáme nyní vizuální systém, bez kterého se orientace a přirozený pohyb neobejde.


Proč stimulovat chodidlo?

Ponožky, pantofle na doma, pantofle do práce, běžná obuv, podpatky, zimní silná obuv. To vše jsou prekurzory k ovlivnění funkce našich chodidel, které vysílají signály do našeho mozku, který poté řídí náš pohyb – celou naši motoriku (ladné a jemné pohyby, našlapování, koordinace a balanc, orientace v prostoru např). Nejedná se tedy pouze o oslabení

hlubokých svalů chodidla, které se velkou měrou podílejí na tlumení dopadových sil a na aktivaci klenby nožní (z mechanického hlediska), ale i o ovlivnění volných nervových

zakončení – konkrétně MECHANORECEPTORŮ, které jsou stimulovány mechanickou

deformací. Reagují tedy na tlak, natažení kůže, vibraci a diskriminaci 2 bodů.

Tyto receptory si můžeme rozdělit na 2 skupiny – první skupina je neustále aktivní, neustále

tak snímá prostředí kolem. Druhá skupina je ovšem aktivní pouze za určitých okolností

VIBRACE (viz minulý článek). Čím více tak stimulujeme obě skupiny nervových zakončení,

tím více podnětů vysíláme do mozku, který tyto informace zpracovává a vyhodnocuje –

stejně jako počítač.


Pakliže potlačujeme stimulaci nervových zakončení a funkci svalů – silou podrážky,

ortopedickými vložkami, ponožkami – nedáváme tak mozku dostatek informací

k vyhodnocení toho, jakým výstupem by měl reagovat a koordinovat náš pohyb. Ztrácíme tak rovnováhu, kontrolu nad došlapem a zároveň nedokážeme vnímat prostředí dopadu. To má za následek tvrdší a prudší došlap přes patu, pomalejší odezvu měkké tkáně a tím pádem i vyšší riziko poranění (únavové zlomeniny, syndromy předního holenního kompartmentu, záněty v oblasti plosky a Achillovy šlachy, atd).



Čím stav zlepším?

Dostaneme se tak tedy k otázce, čím mohu napomoci tomu, aby se z mého chodidla dostalo

co nejvíce podnětů do mozku a mé tělo tak fungovalo o několik úrovní lépe.

První věcí je síla podrážky v obuvi, případně nošení pantoflích na doma. Jen samotná podrážka významně ovlivňuje vibrace přijímané při došlapu – přesně ty vibrace, které potřebuji pro aktivaci svalů a fasciální sítě. Z mechanického, ale i proprioceptivního hlediska je to nutnost. Čím slabší podrážka obuvi je, tím více vibrací dokážeme zpracovat.


Druhou věcí je hladký povrch vložek, případně prostoru pantoflů. Tím opět snižujeme

aktivitu receptorů – snížené pnutí pokožky, stejně tak jako rozlišení 2 bodů, následně i

vibrací. Snížením tloušťky podrážky a využitím například strukturovaných vložek dokážu

zvýšit senzitivní, ale i mechanický vstup, kterým tak zvýším aktivitu mozku a motorických

jednotek, které budou můj pohyb vyhodnocovat kvalitněji.


Pokud nechci měnit svou obuv, ani jejich výplň, je vhodné zařadit denní stimulaci za pomocí

strukturálních vložek NabosoTechnology® (o tom, jak tyto vložky fungují a co vše dokážou,

se můžete dočíst na mém instagramovém účtu) a zároveň trénink chodidel, například ráno,

večer a v poledne. Tím tak mohu alespoň částečně kompenzovat omezenou funkci chodidel

skrze obuv a hladké, či případně ortopedické vložky.



Text: Alexandr Kolárik (web)

Fotografie: wix.com


Poznámka: Článek slouží ke vzdělávacím účelům ne jako lékařská rada.


57 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše